Když nedokončím závod…

Dnes si povíme o jednom neveselém tématu. Každopádně je to záležitost, kterou by měl mít na paměti každý, kdo se postaví na start překážkového závodu. A to téma je: když nedokončím…

Spartan Race

Ano. Může se to stát komukoliv a důvodů je víc. Postupně si povíme o těch nejčastějších. Než se do toho pustíme, rád bych upozornil, že toto čtení je primárně určené pro hobby závodníky, kteří to berou více jako zážitek a zábavu. Předpokládám, že profesionální sportovci jsou si takových věcí více, než dobře vědomi.

Tak pojďme na to. Nejčastější a “nejtragičtejší” způsob, jak opustit trať předčasně, je zranění. Ano, přesně to, čeho se všichni obáváme. Na rovinu: zranění patří ke každému sportu (možná i k šachům, pokud jste dobří a váš soupeř je cholerický kickboxer) a OCR není ani náhodou výjimka. Naopak. Přiznejme si, že je to nebezpečný sport, často a poprávu s nálepkou “extrémní”. Ale proto je tak přitažlivý a tolik milovaný. Kdyby nebyl, bylo by to jako jíst chilli, co nepálí a to může každý. Ale my nejsme každý. Dobrá zpráva je, že o život úplně nejde. Ano, historie pamatuje pár jedinců, které OCR stálo život, ale nestalo se tak na Spartan Race. Když už si prohlédnete sanitku zevnitř, tak nejčasteji kvůli podvrtnutí, zlomenině, úplnému vyčerpání, prochladnutí, úpalu a dalších slunečních legrací a tak dále.

Z předchozího výčtu je dobře vidět, že poměrně dost věcí máme ve vlastních rukou a pokud se dobře připravíme, pravděpodobnost, že se nám stanou je asi tak vysoká, jako že já trefím oštěpem terč (mám skóre přibližně 28:0 pro oštěp), takže tyto věci není radno podceňovat. Pak tu máme ty horší věci, které se zas až tak ovlivnit nedají, jako třeba podvrtnutí, či zlomenina. Částečně to omezíte vlastním chováním – zkrátka na sebe budete dávat pozor a nebudete zbytečně machrovat. Ale může se stát, že budete mít den blbec a přes všechnu opatrnost to odnesete. Ano, bolí to, na nějaký čas vás to vyřadí ze hry, nedostanete medaili, ani tričko. Prostě samá zábava. Teď vážněji: zůstaňte v rámci možností v klidu, pomoc dostanete téměř okamžitě. Většinou hned od závodníků a následně pak od profesionálů.

Speciální odnoží úrazů jsou takové, kde se “načnete” a postupně se dorazíte. Toto je celkem zapeklitý problém. Předpokládám, že stejně, jako většina máte v sobě velkou vůli závod dokončit a jen tak nějaká bolístka vás nezastaví. Mezi “kravinou” a skutečným problémem je často tak tenká hranice, že ji ani nerozeznáme. V každém případě platí, že pokud si někde blbě šlápnete, něco se vám ozve, nebo se přestanete z jakýchkoliv důvodů cítit v pořádku, zvyšte na maximum svou osobní kontrolu. Zkuste se co nejvíce naladit na vlastní tělo a pokud vám hlásí něco, na to nejste zvyklí, neberte to na lehkou váhu.

Další způsob, jak se dostat z trati ven je specifický a to jsou pravidla, především na Ultra Beast, nebo Hurricane Heat. Na Ultra jsou časové limity, na HH zase můžete absolvovat různé challenge, které když nesplníte, tak končíte. To je o něco méně nepříjemnější, než zranění, ale opět to není žádný med. Opět platí, že pokud zachováte klid, sbíráte body. Organizační tým vás může připravit o medaili, ale nikdy vás nepřipraví o čest. O tu se můžete připravit jen vy sami. Nedělejte to. Pokud jste vyřazeni, sami to dobře víte. Pravidla jsou jasně dána. Nehádejte se, nezmatkujte, nerozčilujte se. V klidu to ukončete. Zkusili jste to, za to se vám nikdo smát nebude. Nenechte se zlomit. Trénujte, makejte, vraťte se a dokažte to na podruhé. Vězte, že to přinese spoustu radosti. Jak vám, tak i těm, co vám museli minule oznámit konec. Ono totiž není nic příjemného toto někomu oznamovat, naopak je radost vidět, že se nevzdáte a pak to zvládnete.

Další důvod pro ukončení je osobní rozhodnutí. Může se vám stát, že někde na trati zjistíte, že je to nad vaše síly a bude lepší odejít. Toto je ta nejzazší možnost. Nejsme z cukru a jen tak se nevzdáváme. Každopádně i toto může nastat. Opět platí vše, co bylo řečeno o odstavec výš. Určitě mějte na vědomí, že takové rozhodnutí je čistě vaše osobní záležitost a budete si to muset nést v hlavě sami. Počítejte, že vám hlavou proběhne ještě mnoho soudů, zda to bylo na místě, či ne. Pokud to dopadne pro vás dobře, pak asi bylo ukončení v pořádku. Nechte to plavat, zbytečně se netrapte, příště bude lépe!

Poslední důvod k ukončení, který mě napadá je podvod. Ten si můžete obhajovat jak chcete, ale pořád je to podvod a pokud vás někdo nachytá, tak si to odnesete. Dobře, stalo se. Jakkoliv je to špatné, pořád jsme jen lidé. Sem tam se stane, že mozek má slabou chvíli a nakáže vám něco, čeho později budete litovat. Pokud jste si toho dobře vědomi, není od věci se k tomu vyjádřit. A omluvit se – primárně ne pořadatelům, ale všem ostatním závodníkům, kteří byli poctiví. Nikdo nechce dělat hon na čarodějnice, pokud uznáte vlastní chybu, ostatní to přijmou a můžete se vrátit na start se ctí. Ale v každém případě: nepodvádějte prosím. Nemá to smysl. Od toho jste přece na závod nešli.

Tak jsme si shrnuli ty nejčastější důvody pro ukončení závodu. Ani jeden za moc nestojí, do cíle se nepodíváte, medaili a tričko budete moci tak maximálně pochválit kamarádům. Má to nějaká pozitiva? Jo, má – když budete mít kliku, narazíte v sanitce na sympatického záchranáře, či záchranářku a dobře si cestou do nemocnice pokecáte. Důležitější je ale jedna věc: váš sportovní život vám právě vystavil celkem těžkou, tvrdou a bolestivou zkoušku. Pokud nepropadnete panice, nebudete hysterčit a zvládnete to s klidem a ctí, prošli jste na výbornou a získáváte pořádnou porci zkušeností. A slzy? Ano, ty jsou povoleny, přeci jen jsou ve hře silné emoce a pokud je pustíte ven, nikdo vám to nebude mít za zlé.

V každém případě přeji všem, co se postaví na start, aby se jim nic, co jsme si řekli nepřihodilo a dostali se úspěšně a zdraví do cíle. Určitě ale není od věci myslet na to, co se může stát pokaždé, když se postavíme na start. Může se to stát a stává se to, je nesmysl si myslet, že právě vám to nehrozí. Je to sice velká zkušenost, ale není k životu nutná, tak proč tomu jít naproti.

Na úplný závěr musím napsat, že to, co píšu je z velké části podloženo zkušeností. Dvakrát jsem musel závod ukončit kvůli zlomenině, jednou z vlastního rozhodnutí – to když jsem poznal, že předchozí zranění mi nedovolí závod dokončit. Jednou jsem se zlomil, protože jsem machroval (nikdo není dokonalý…) a podruhé jsem měl prostě jen smůlu. Příklad si ze mě neberte. Můžu vás uklidnit, že můj případ není úplně běžný a Spartan Race není tak šílený, jak by se mohlo na první pohled zdát. I pro pořadatele je zdraví závodníků na prvním místě.

Tak na viděnou na startu a hlavně pak v cíli!

JN